Jaroslav Hašek

Hašek  měl na vysvědčení za celé studium na ČAO 4 výborné, 10 chvalitebných, 8 dobrých a jen 3 dostatečné, vycházela mu tedy průměrná známka 2,4, což byl prospěch docela slušný a rozhodně nepotvrzuje pověsti o nepořádném studentovi, který si ze všeho a všech dělal legraci, i když...!

V roce 1908, v době stanného práva, se Hašek stavil ve vinohradském hostinci U Schaeffrů a v koutě tam zahlédl nenáviděného profesora dobrovědy a zeměpisu a později ředitele školy, byrokratického a zkostnatělého odpůrce veškerého mládí, vládního radu Jana Řežábka. Hašek uviděl na věšáku policejní plášť, tajně si ho půjčil, nasadil klobouk s federpušem, přistoupil k profesorovi a zeptal se úředně hlubokým hlasem: „Pan vládní rada Řežábek? Jste zatčen, musíte se mnou!“ Starý pán ustrašeně zamrkal očima, nepoznal nezvedeného studenta a nechal se odvést na policejní ředitelství. Když přišli na strážnici, pustil profesora napřed, přivřel za ním dveře a zmizel. Vrátil v hostinci uniformu a drze si přisedl ke skupině strážníků. Za chvíli se strojeně podivoval, proč ten alarm a proč musí všichni policajti na strážnici, aby byl vyhledán ten, který vládního radu zatkl.

V říjnu 1909 uveřejnil Hašek pod svým plným jménem v příloze Karikatur, kterou redigoval Josef Lada, článek s názvem Obchodní akademie. Kritizoval v něm poměry na staroslavném ústavu:

Poněvadž příbuzní chtěli ze mne míti obchodníka, dali mne do obchodní akademie. Mohli mne dáti stejně do podkovářské školy. To by bylo totéž.

Ředitelem ústavu je vládní rada Řežábek... Jeho vystupování připomíná náčelníka některé z ruských státních věznic… posluchače akademie z převážné většiny nemá rád, neboť oni jsou z různých společenských vrstev...dostal titul za své zásluhy a za svou činnost vychovatelskou a spisovatelskou, za to, že zná dvanáct řečí...tak např. před lety při svém jmenování ředitelem obchodní akademie napsal, že umí persky. Později se ukázalo, že persky zná jen pojmenovati některá města v Persii...

Aby mladá generace obchodní netápala ve tmách, složil ředitel Řežábek pro posluchače učebnici zeměpisu pomocí lexikonů, ve kterých kladl důraz na to, že na Sahaře panují vedra až do 40 stupňů...kdo zapomněl, jsa vyvolán říci: „Kterýžto vítr točí se směrem jihovýchodním...“ a řekl“ „Ten vítr obrací se na jihovýchod“ - dostal nedostatečně a musel platiti školní plat... 120 zlatých ročně. Kdo je nemůže zaplatit, je chudák a ten nemůže prospět českému národu jako obchodník!... Byla to a jest stále hrůzovláda, která má ten účel, dle mého zdání, aby posluchači prošli tvrdou školou života.

Aby pak při všem svém jednání nezapomněli na mravnost a nestali se padouchy, sepsal vládní rada a ředitel Řežábek humoristický obraz mravnosti zvaný Dobrověda, který přednáší místo náboženství... Zde vystupuje pan vládní rada jako svérázný filosof a do smrti nezapomenu na jednu jeho poučku z dobrovědy: Co jest dobrodiním? Koná-li někdo někomu dobro, jmenujeme onen úkon dobrodiním. Dobrodiní se nesmí vyčítat. - Ovšem, někdy zapomene i nejlepší filosof na to, co napsal, a tak se často stalo, že byl-li někdo osvobozen od placení školného, při různých příležitostech bylo mu v ředitelně řečeno: „Pamatujte, že jste osvobozen od školného platu, a proto nám jmenujte viníka!“

… Hlavní věcí bylo, aby ho posluchači zdaleka pozdravovali. Běda tomu, kdo ho neviděl... Byla mu snížena známka z mravů, viník odveden do ředitelny, kde mu bylo domluveno a o jeho neslýchaném jednání uvědoměni rodiče...

On byl, jest a bude neomylný a za jeho řízení byla, jest a bude vychovávána nejlepší generace českého obchodnictva, generace poslušných lidí, čerpajících obchodní zkušenosti z jeho zeměpisu o pasátních větrech a řídící se při obchodních manipulacích jeho „dobrovědou“.

...Profesor Pražák má stenografii a franštinu. Jednou jsme byli spolu v Nýžborku za školou. Od té doby prospíval jsem dobře ve franštině...

Korespondence česká vyučuje se tím způsobem, že posluchači musí napsat řadu dopisů: „V držení Vašeho ctěného listu, oznamuji Vám, že Váš ctěný pytel kávy došel nás v dobrém pořádku atd.“... V korespondenci německé učí se posluchači o zaslaných pytlech kávy německy a tak je zachována rovnoprávnost.

V české korespondenci učí se také psáti žádost o místa s nezbytným zakončením: „Pokud se týče mého mravního chování, račte se obrátit na ředitelství ústavu, které vydá o mně uspokojivé svědectví.“

Pak přijde účetnictví s nezbytnými pytli kávy, které účtujeme se systémem jednoduchého účetnictví, systémem podvojného i amerického. Pytle kávy se pak zúčtují ke konci roku načisto a český obchod je zachráněn. Kdo špatně zúčtoval pytle kávy, je pro život ztracen.

Národní hospodářství přednášené na obchodní akademii upozorňuje, že není vyloučena možnost přelidnění zeměkoule. Dokud však katastrofa nenastane, musí se posluchači podrobovat disciplinárnímu řádu...

Od osmi hodin do dvanácti a od dvou do pěti snaží se tak posluchače připravit se moderním způsobem pro obchod. A když tak prodělávají všechny stupně vzdělanosti, tu při rozdávání absolutoria vyloží jim pan vládní rada ředitel Řežábek, že jemu mají děkovati, jestliže připraveni pro život mohou učiniti náš národ národem dobře vychovaných obchodníků.

A skutečně po prázdninách vstupují do bank a pro obchod se nehodí, a to jedině kvůli pasátním větrům pana vládního rady.

Na ČAO vzbudil tento článek velké pozdvižení. Ředitel Řežábek „vzal věc úředně“, poradil se s učitelským sborem a advokátem Šolcem a podal na spisovatele i redaktora Karikatur žalobu za urážku na cti. K odsouzení obžalovaných nedošlo, uražená strana se spokojila s otištěním odvolání v Karikaturách. „Mladá“ polovina učitelského sboru dávala Haškovi ve vší tichosti zapravdu.